Tomio Okamura je asi nadaný lovec talentů v oboru public relations. Rád bych, aby se spolu se zástupci společností ATM a 10 minutes podělil o to, jak během čtyř let od jednoho klienta vyinkasovat za PR 20 milionů, aniž by proběhlo výběrové řízení, aniž by se o zakázce někdo další dozvěděl a aniž by si někdo na trhu všiml, že za ty peníze probíhají nějaké práce. K tomu by pan Okamura ještě mohl přidat zkušenosti ze společnosti Celsanius – patnáct milionů ročně za poradenství je také pěkná částka.
Ale teď vážně… Pokud je pravda, co se píše v médiích o penězovodech z hnutí Úsvit do výše zmíněných společností, měl by se tím podle mne někdo (míněno především Policie ČR) vážně zabývat. V tržních relacích jde o sumy mimo realitu a nedokážu si představit, co by mohly příslušné firmy za takové částky dělat.
Z nuly k milionům
Pro ilustraci: malé PR agentury v současnosti standardně dostávají od klientů měsíční fee někde kolem třiceti až padesáti tisíc korun. Bavíme se tedy o částkách maximálně v rozmezí statisíců korun ročně. Velké agentury, sdružené v asociaci APRA, se pohybují výš, někde mezi desítkami až stovkami tisíc měsíčně. Maximum inkasované od jednoho klienta tedy dosahuje zhruba částky, kterou za PR vyplácelo hnutí Úsvit. To ale platí největší korporace, kterých je v této zemi jen několik, a v praxi to znamená, že pro klienta pracuje tým lidí doslova 24 hodin denně, 7 dnů v týdnu. Jde o komplexní práci, počínaje media relations, pokračuje třeba přes sociální sítě až po velké kreativní kampaně, které musejí být vidět a musí se o nich mluvit. Jestliže hnutí Úsvit za PR platilo ročně pět milionů korun, aniž by bylo schopno popsat, co se za takové peníze udělalo, a aniž by si toho trh všiml, něco tu zapáchá.
Navíc, jak lze zjistit nahlédnutím do obchodního rejstříku, společnost ATM je přeborník v efektivitě. Rád bych se od nich naučil, jak od klienta měsíčně získat zhruba 400 000 korun bez lidí, kteří by na zakázce pracovali. Podle rejstříku totiž tato společnost v roce 2013 inkasovala tržby 22 milionů se mzdovými náklady 180 000. To je sotva poloviční úvazek jedné stážistky. Případně by mně mohl poradit stoprocentní akcionář ATM, firma KROMI. Tam jsou ještě větší pašáci, protože udělali tržby 18 milionů při osobních nákladech nula korun.
Rád bych se také poučil ohledně růstu firmy u majitelky agentury 10 minutes. Firma byla založena v roce 2011, do roku 2012 měla nulové příjmy, v roce 2013 vyskočila na tržby ve výši 23 milionů. Navíc opět s nulovými osobními náklady. To je jako v pohádce: „Šmankote, babičko, čaruj!“
Velmi „nepříjemná věc“ v naší branži je dále fakt, že je při téhle práci člověk vidět a pořád ho „obtěžují“ novináři s nějakými dotazy. Firmy pracující pro hnutí Úsvit by mohly poradit, jak fungovat na pozadí. O ATM a 10 minutes, pokud vím, novináři v životě neslyšeli a my, standardní PR agentury sdružující se v asociaci APRA, také ne. S trochou ironie bych firmám ATM a 10 minutes doporučil své komunikační projekty pro hnutí Úsvit přihlásit do soutěže Česká cena za PR. Myslím, že odborná porota by nevěřila svým očím, stejně jako hospodský v pohádce „Obušku z pytle ven“, když mu pan Pešek dal ochutnat neexistující jitrnici.
Realita Kanceláře Blaník
Shrnutí je jednoduché: hnutí Úsvit utrácelo neobvykle vysoké sumy za služby, o nichž tvrdí, že šlo o PR, platilo je firmám, o kterých lidé skutečně pracující v PR nikdy neslyšeli, a nedokáže prokázat, za co byly peníze utraceny. Takovýto způsob využití peněz daňových poplatníků vyvolává otázky, kterými by se měly vážně zabývat příslušné orgány. Je ale otázka, zda nejde jen o vrchol ledovce a zda oněch pár milionů nejsou jen drobné.
Možná by stálo za to projít řadu dalších zakázek od subjektů ve veřejném sektoru či státních a polostátních firem, a to nejen v PR. Jsem si jist, že scénář „stálo to mraky peněz, dělala to firma, o které v oboru nikdo neslyšel, a nemá to žádné výsledky“ by se našel ve spoustě dalších případů týkajících se mnohem vyšších částek. Problém je v tom, že podobné švindly pak poškozují obraz těch, kteří v oboru skutečně pracují a snaží se svou práci dělat čistě. I když se v poslední době stal etalonem příběhů o provázání politiky a peněz fiktivní seriál Kancelář Blaník, je bohužel vidět, že realita nemusí být od fikce daleko.
Martin Frýdl, AC&C Public Relations, členská agentura APRA