Množstvím kulturních památek na kilometr čtvereční naše sousedy porážíme, úroveň lokální gastronomie i služeb je na vzestupu, ale v turistickém marketingu a PR pořád citelně zaostáváme. Mnohé české i moravské regiony tak zůstávají poměrně spolehlivě ukryty před případnými návštěvníky. Schválně, kdo si vzpomene na nějakou turistickou ikonu nebo silnou legendu třeba z Pardubického kraje?
Krajům i regionům u nás chybí odvaha k razantnější propagaci svých specialit, k vytváření symbolů a společných příběhů, a to není jenom o penězích, ale hlavně o odvaze a nápaditosti. Tady občas narážíme na situaci, kdy výběrové řízení rozhodují úředníci, a ne odborné komise, složené třeba z historiků a odborníků na cestovní ruch. Někdy navíc schází i ochota jednotlivých obcí se společně dohodnout na budování komplexních kampaní, které by jejich regionu vtiskly jasně rozpoznatelnou tvář.
Podobnou komunikační roztříštěností trpí i naši moravští vinaři. Zatímco ti západoevropští sází právě na sílu a pověst svého regionu, u nás jsou některé vinařské oblasti ve své komunikaci zbytečně opatrné. Málo zdůrazňují svoji unikátnost a proto nedokážou své produkty zaobalit aurou vzácného a nedostatkového zboží, jako to umí jejich kolegové ze sousedních oblastí Rakouska a dnes už i Slovenska. Malí moravští vinaři raději prodávají své láhve s nízkou marží do diskontů, než aby zavedli atraktivní regionální certifikace – i když čestné výjimky už existují. Ani zde našim regionům příliš nepomáhá stát, neboť kampaně Vinařského fondu jsou spíše celoplošné – a prvoplánový slogan „Vína z Moravy, vína z Čech“ těžko probudí zájem o některý jedinečný „terroir“ a jeho návštěvu.
České i moravské regiony prostě nechávají své lokální poklady zakopané a zatím se spokojí s málem. Dokážeme jim nabídnout inspirativní PR kampaně, plné příběhů, a probudíme je k větší aktivitě?
Jan Kroča, senior konzultant B.I.G.Prague