Petr Lemoch, Account Director PLEON Impact
Největší chybou prezidentských kandidátů je neupřímnost v jejich kampaních. Chybí emoce, pokud je někde alespoň trochu najdeme, jsou hrané, laciné a přehnané. Chybí osobitost, jasná výzva k voličům k nějaké aktivitě. Svou cílovku si jednotliví kandidáti mezi voliči ale rozhodně najdou, Miloš Zeman v levném saku a lásce k Vysočině zubící se z billboard osloví Vysočinu a milovníky tradičního. Fischer pobaví hraným komparzem ve svém amatérsky natočeném spotu a dokáže strhnout určitou skupinu s tím, že to myslí opravdu vážně, zbytek je naprostá šeď a prázdná hesla. Kdo se jen tak opít rohlíkem nedá a neslyší na populistická hesla, zamyslí se a uvidí problematickou minulost (nebo přítomnost) téměř u všech kandidátů. Vítězem v kampani je Karel Schwarzenberg, mluví s lidmi, chodí mezi ně a diskutuje. Získal si početnou skupinu svou nadsázkou, humorem, nebojí se nových médií, provozuje e-shop Volím Karla a když nezaspí, má názor a dokáže reprezentovat. Netáhne se za ním stín členství v KSČ.
Jan Kučmáš, Senior Consultant AMI Communications
Překvapivá pro mne je nevýraznost prezidentských politických kampaní nestranických kandidátů. Například:
1) Většina občanů České republiky je znechucena politickou třídou, která ztratila legitimitu. Politická kariéra se bohužel stává symbolem korupce, vlivu a moci. Ideály a služba z ní zmizely, alespoň podle názoru veřejnosti. A pro mne je překvapivé, že nestraničtí kandidáti nevyužili příležitost vyhranit se tímto směrem a oslovit velkou část voličů.
2) Ve srovnání se zahraničím se naši kandidáti drží hodně zpátky, pokud jde o ukazování prstem na své protikandidáty. Negativní kampaň je běžnou součástí personalizovaných volebních kampaní, úroveň politické kultury určuje úroveň negativní kampaně. A to také moc čeští prezidentští kandidáti nevyužívají.
Jana Voňavková, Executive Director Stance Communications
Vzhledem k množství kandidátů a jejich velmi rozdílnými způsoby komunikace je těžké generalizovat. Jen u několika málo kandidátů vidíme skutečně systematickou a řízenou komunikaci. Pomineme-li inzerci, z hlediska PR se favorit voleb Jan Fischer rozhodl na Hrad zřejmě promlčet, Miloš Zeman zcela nekoncepčně, ale stále stejně, boduje bonmoty na hranici únosnosti, ani jeden z nich však nepředstavuje pro voliče svěží autoritu či něco jedinečného, po čem zatouží. Zato vizualizace a nevšednost, řekněme vzhledu, dalšího kandidáta jakoby samovolně přinášela efektivní a šťavnaté PR, které určitě pozitivně zapůsobí v řadách nejen mladých voličů. Je naší chybou, že nám ti ostatní splývají?
Petr Engliš, Managing Director PEPR Consulting
Za základní chybu považuji fakt, že prezidentští kandidáti slibují věci, které nemohou ovlivnit a neberou v potaz roli prezidenta, jak ji vymezuje naše ústava. Jmenujme třeba Tomio Okamuru a jeho výrok „Zloději se nám smějí do ksichtu, mám na ně bič“ nebo Taťánu Fisherovou, která chce zakládat družstva vlastníků. Tato tvrzení chápu více jako výraz podceňování voličského elektorátu než promyšlenou komunikační strategii.
Mirek Deneš, Managing Director MARCUS&ART
U komunikace všech kandidátů je bohužel zcela čitelné, že se jedná o první prezidentské volby v historii. Prezidentské kampaně se nijak neodlišují od všech předcházejících politických kampaní do sněmovny, senátu nebo krajských voleb. Komunikaci jednotlivých kandidátů řídí ti samí lidé, kteří se angažovali v politických kampaních v minulosti. Obecně je zcela opomíjena osobnost, charisma či unikátnost daného kandidáta. Kampaně jsou podobně jako vejce vejci. Nejčastěji vidíme více či méně profesně povedené vyobrazení kandidáta s obecnými proklamacemi. Komunikace kandidátů postrádá konkrétní postoje a stanoviska vázající se na výkon funkce hlavy státu. Buď se kandidáti bojí konkrétně se projevit, nebo v ještě horším případě konkrétní názor vůbec nemají. Skovávají se jen za obecně líbivými proklamacemi nebo hlásají populistická hesla, která s prací prezidenta republiky vůbec nesouvisí, jako např. dostupné zdravotnictví pro všechny občany. Nikdo z kandidátů neumí operativně reagovat na aktuální celospolečenská témata, ke kterým by hlavě státu příslušelo se vyjádřit.
Většina z nich se chce ucházet o hlasy všech. A tak se bojí vyhranit se téměř k čemukoli, aby náhodou o ten či onen hlas náhodou nepřišli. Díky tomu většina populace ani nebude schopná vyjmenovat všechny kandidáty. Výhodu budou mít ti, kteří jsou obecně známější. Ale ani u těch rozhodně bude velmi těžké říci, co je vede ke kandidatuře či co od nich může jako potenciálních prezidentů očekávat.
Nebát se, být konkrétní, proaktivní a kreativní… to jsou věci, které jsou největšími chybami prezidentských kandidátů.