Určitě ale ve své paměti najdete příklady dlouhodobě katastrofálních komunikačních strategií, které, leč často vedeny dobrými úmysly, poškozují reputaci na roky dopředu. U mě v tomto směru jednoznačně vede Evropská unie, potažmo její centrální mozek Evropská komise. Pod heslem „jednotná v rozmanitosti“ se v obyvatelích starého kontinentu snaží vyvolat pocit evropanství (konečně všichni jsme oficiálně nositeli evropského občanství, jak jistě víte…), ale informace plynoucí z jejich struktur jsou prezentovány takovým způsobem, že negativní vnímání bruselského aparátu stále sílí a bobtná. Přitom právě zodpovědný přístup k PR by mohl v mnoha ohledech pomoci. Marně se snažím dopátrat, který jiný subjekt by dokázal tolik dobrých nápadů odrovnat katastrofální komunikací a naopak nepopulární tahy neúmyslně zviditelnit. V jednotlivých členských státech mají prezentaci činností EU na starosti tzv. Stálá zastoupení. Ve své mladické nerozvážnosti jsem se zaregistroval k odběru tiskových sdělení, která české zastoupení distribuuje, a občas se nestačím se divit. Některé zprávy jsou už ve svém názvu natolik atraktivní, že po nich každý novinář i svědomitý euroobčan skočí a bez dechu hltá každé slovo. No uznejte sami: „Komise zahajuje veřejné konzultace o svobodě a pluralitě sdělovacích prostředků a o nezávislosti regulačních orgánů pro audiovizuální média“, „Komise přijala evropský akční plán pro maloobchod a zahajuje konzultace o nekalých obchodních praktikách“ a nebo jedna novoroční „Začíná rok 2013 a Evropská komise zahajuje Evropský rok občanů.“ Kdo by odolal…? Můžete namítat, že neschopnost efektivně komunikovat je chronickou diagnózou většiny státních úřadů a organizací a EK v tom tak není sama. To je jistě pravda a úřednická mašinérie v kombinaci s jazykovými bariérami a politickými vlivy je proto jak stvořená. Co ale brání stálým zastoupením, aby tento deficit vlastní přidanou hodnotou smazávala? Z toho co vidíme je zřejmé, že je žádná PR koncepce příliš netrápí, ačkoliv jen komunikační aparát čítá v ČR více než deset lidí. Nechci ale nikomu křivdit, možná že trápí, ale stejně nic nezmůžou. Nebo ano? Síla evropské byrokracie je nekonečná. Na řadě bývalých spolužáků, kteří vložili své profesní osudy do rukou evropských institucí, pozoruji, jak s délkou pracovního poměru klesá odhodlání a nadšení pro věc. To už je ale jiné téma…
Závěrem bych snad jen doporučil více invence, rozumu a odvahy, místo hrnečků, propisek a lesklých příruček.
Petr Engliš, Managing Director, PEPR Consulting